Příběh Šviháka Tomáše

Jsem tenista?

Hej hola, jmenuji se Tomáš Vaněček a jsem sportovec, který se našel až díky svému 2. sportu. Teď ale k mému prvnímu –TENIS. Už od 6 let jsem běhal po kurtě. Do 14 let jsem patřil k těm lepším v Česku, jezdil jsem s mamkou snad na každičký turnaj, sportem žila celá rodina. Když jsem prohrál nebo se špatně choval (čti: nadával, řval, brečel nebo mlátil s raketou), tak doma byla dost dusná atmosféra. Bylo to vyhajpované až tak , že jsem měl na ledničce vylepené, že každý den musím skákat 10 minut přes švihadlo, a každý den si to odškrtnout. Zde padaly první švihy, dámy a pánové.

Jenže pak nastal zlom a mí rodiče se rozvedli (né kvůli mým výkonům). Začal jsem hrát méně a uvědomil jsem si, jak ten sport miluju. V 18 letech si mě všimla jedna ostravská tenisová legenda a přesvědčila mého tátu, aby mě ještě finančně podpořil. Já dostal 2. šanci a začal jsem makat. Dvoufázové tréninky, kondice, masáže, dokud jsem neudělal osudovou fenomenální kličku na fotbale (kondici) a zrušil si kotník tak, že jsem se na nohu měsíc nemohl ani postavit. Natož abych se následující měsíce vůbec rozběhnul. K tomu se přičetly problémy se studiem na gymnáziu (které jsem dokončil, neboj). Měl jsem jako podmínku, že musím být prémiový student…what, kluk? Při dvou až třífázových trénincích? Cmo'n tati?  Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale věděl jsem, že bude správné, když skončím.

Aby sis mě zařadili výkonnostně: Vítěz Severomoravského kraje v kategorii muži, hráč 1. a 2. ligy. „Povedlo” se mi skončit dříve (18 let), a nemám tak bohužel herní zkušenosti s ATP (Asociace tenisových profesionálů) turnaji. Takže bych možná ani o sobě neměl říkat, že jsem byl profesionální tenista.

Nebo boxer? 

Myslíš, že jsem vydržel bez sportu? Jakmile se mi uzdravil kotník, přes známého jsem došel na trénink boxu, abych ze sebe vybil přemíru energie, která se ve mně nakumulovala. Začalo mě to extrémně bavit a chytl jsem se skvělého trenéra a člověka Karla (viz. foto), který mě bral na tréninky s extraligovými borci, od kterých jsem vše odkoukával…Jak tohle mohlo dopadnout s mojí povahou?  

Začal jsem trénovat každý den, nedalo se tomu poručit, prostě jsem musel. Přerostlo mě to a já začal trénovat i dvoufázově, nejraději bych tam byl celé dny. Tady jsem se začal hooodně kamarádit se švihadlem. O pár stovek tréninků později a pár let jsem se stal vicemistrem republiky do 91 kg, zaboxoval si extraligu a interligu. Na svém kontě mám skromných cca 25 zápasů. Díky boxu jsem pochopil, co znamená slovo disciplína, mentální příprava, dřina a silový trénink.

Jak a proč jsem založil Švihej?

V boxerském světě jsme skákali na švihadle opravdu dávky a vždy jsem nad boxery (až na pár výjimek viz Agateljan Erik) ovládáním švihadla vynikal. Začala mě ale ukrutně vytáčet švihadla, když se rozbíjela, nebo když se s nimi nedalo skákat. Zkusil jsem v Česku snad všechno, co šlo. 

Začal jsem hledat ve světě a našel jsem mistra Buddyho Lee. Sportovec stejně jako já a se svým vlastním švihadlem. Objednal jsem si ho a byl jsem naprosto unešený, nic tak kvalitního jsem v životě nedržel. Napadla mě možnost jeho švihadla dovážet do Česka. Buddyho jsem ustavičně kontaktoval – neúspěšně. Nakonec jsem se k němu dostal přes kámoše z USA. Domluvili jsme se na spolupráci, kdy jeho podmínkou pro dovoz zboží byla edukace ve skákání přes švihadlo. Buddyho pojetí švihadla bylo přenést jeho výhody do sportu a běžného života, ale taktéž vyznat se v rozdílech švihadel a umět lidem poradit s jejich výběrem. A tady se vše začalo pěkně spojovat a psal se rok 2016.

Významné milníky

2016 – Rok, kdy jsem založil Švihej

Chtěl jsem se o tento americký produkt se všemi podělit, ale 1200 Kč za švihadlo nebyla nejpřijatelnější cena, tak jsem nad propagací švihadla začal uvažovat jinak. Začátek Švihej byl těžký, jak jinak, když si všechno děláš sám . Od textace webu, pořízení fotek, balení a odesílání objednávek, telefonování se zákazníky, komunikace na e-mailu. Dokonce se mi kamarádi smáli, že sklad jsem měl doma ve skříni . 

2017 – Připojení bratra

Hned od začátku jsem do bráchy hustil, aby si udělal Buddyho kurz a začal mi pomáhat. Během prvních let jsme pochopili, jaké problémy ohledně výběru švihadla lidé mají. Že neví jak začít, jak si nastavit délku, jak se zlepšovat, a to nás přimělo k videotvorbě a vzdělávání lidí. V tom jsme se oba dost našli a moc nás to baví.

2018 – Testování světových švihadel

Už na začátku cesty jsem měl sen mít vlastní švihadlo. Poté, co jsme přestávali být spokojeni s kvalitou amerických švihadel, se nám povedlo otestovat několik desítek švihadel z různých koutů světa. Napojili jsme se taky na profesionální skokany, kteří skákali s obyčejnými švihadly, a to nám začalo vrtat hlavou.

2019 – Švihej produkty

Moment, kdy jsme si řekli, že chceme budovat náš brand. Mým posláním je, aby Švihej a naše švihadlo pomáhalo co nejvíce lidem s fyzickým a duševním zdravím, disciplínou a sebevědomím.

Nejoblíbenější švihadlo

Moje NEJ je korálková Katana Rope. A proč? Protože jsme si ji navrhovali sami několik měsíců a stovek hodin (více o vývoji najdeš zde). Jsme v absolutní synergii, Katana mi pomáhá být lepším bojovníkem. A korálky, protože jsou naprosto univerzální, můžu si s nimi krásně pohrát, což mě poslední dobou baví nejvíce. Triky jako Mic Release, Wrapy, Otočky – kdybys chtěl/a vidět, co to znamená, koukni se třeba tady.

Láska jménem švihadlo

Na švihadle miluju nikdy nekončící možnosti triků, jejich kombinování v jedno flow, trojšvihy a motačky (wrapy). Extrémně rád poznávám lidi, kteří sdílí stejné nadšení ze švihadla jako já!

Líbí se mi, když studuju nějaký trik z internetu či od mého oblíbeného skokana. Ze začátku vůbec netuším, jak na něj, a po určitém čase trik rozklíčuju a poprvé ho zvládnu. Ten pocit je k nezaplacení .

Na švihadle je mega, že když uděláš pohyb špatně či nemáš správné načasování, uděláš chybu, a pokud nad tím správně uvažuješ, tak s každou chybou jsi lepší Švihák nebo Švihanda!